Když mi můj muž oznámil, že se mnou tentokrát nepojede na víkend za mou početnou rodinou na Moravu (protože jsem mimochodem prostě hrozná), sedla jsem k počítači a v naději, že si budu moct svůj zadek svést pohodlně bez přestupu z Prahy až do Havířova, vygooglila jsem spoje žlutých vlaků Regiojet, abych vzápětí zjistila, že jsou všechna žlutá místa vyprodaná, a tak mi nezbylo, než si koupit online jízdenku Pendolinem za víc peněz a s přestupem v Ostravě, a přibalit si do kabelky kromě iPadu i netbook, abych na něm po cestě mohla pohodlněji než na iPadu napsat i tento sloupek.
Vzhledem k tomu, že mi technika nezačala doutnat (například tak jako iPhone, který začal doutnat na palubě letadla cestujícímu se společností Regional Express), ani se mi žádný z přístrojů nevznítil (jako Švéd, který se ve Švédském Göteborgu vznítil při čekání na vlak), můžu Vám teď cestou z Moravy psát třeba o tom, že v paneláku, ve kterém bydlí moje prababička mají na stěně vyvěšeno velkými písmeny napsané prohlášení, ať se obyvatelé domu nebojí, poněvadž zpráva, že do domu budou nastěhováni nepřizpůsobiví spoluobčané, je pouhá fáma, nebo že můj bratr má oblíbenou paní učitelku, která je asi
geek, protože místo toho, aby dětem řekla, že venku prší, tak jim povídá, že tam padá zmrzlé H2O.
Jo, cestování s technikou jen fajn, avšak zatímco mé kamarádky si na cestách se svými partnery vyměňují především MMSky svých nahatých pohlavních orgánů (což by jim například v Pákistánu už brzy neprošlo, protože tamní úřady plánují cenzurovat i SMS zprávy obsahující sprostá slova jako „idiot“, „prd“, „tampón“, nebo „Ježíš“), můj konzervativní muž, když se hodně odváže, posílá mi fotku svých našpulených úst. Tento víkend jsem si však od muže na mobilu dočkala pouze maila, ve kterém mi asi dvanáctkrát vysvětlil, proč jsem nesnesitelná.
