HTC Sensation: ne až taková senzace, ale rozhodně velmi povedený kousek

Do futura jsme před měsícem dostali na testování vlajkovou loď HTC, která byla na vodu spuštěna s velkou slávou a za polovic ceny již na konci května. Rozhodli jsme se pro trochu nestandardní recenzi. Když už tak pyšný název, chtěli jsme se zjistit, zda vybočuje z řady ne mezi ostatními komunikátory jiných výrobců, ale zda předstihne své úspěšné předchůdce ze stáje HTC.

Pro "porovnání" jsme vybrali dle nás nejlepší komunikátory HTC ve své době. Jsou jimi Touch Diamond, a Touch HD.

Začněme technickými parametry Sensationu. Tento komunikátor se pyšní qHD displayem s úhlopříčkou 4,3 palce s rozlišením 540 x 960 pixelů. Co se procesoru týká, tak jak je tomu již u high end telefonů zvykem, může se pochlubit dvoujádrovým 1GHz procesorem Snap Dragon. To zní sice krásně, ale žádná velká inovace. HTC dvoujádra začala do svých komunikátorů dávat až se zpožděním po LG a Samsungu. Operační paměť je pak solidních 1 gb. Celé tohle železo je poháněno operačním systémem Android 2.3 opepřeným špetkou líbivého designu v podání HTC Sense.

A co multimédia? Fotoaparát má rozlišení 8 megapixelů a fotografie jsou výjimečně opravdu pěkné, neztrácejí barvu a fotoaparát se důstojně vypořádá i s makem a s nedostatkem světla. Kamera pak umí video ve Full HD, což už zajímavé rozhodně je a v praxi pořizuje opravdu solidní videa.

Tak a takhle nějak vypadá fotografie ze Sensationu. Na poměry HTC skvělé, že?

Hudbu si na Sensationu též rádi poslechnete. Nabízí Dolby Mobile a SRS, které zpříjemní a oživí jak poslech hudby, tak sledování filmů. Pro ukládání médií poslouží 1 GB interní paměti (takže spíše neposlouží) s možností/nutností rozšíření o micro SDHC karty. Zde si neodpustím rýpnutí: sláva, že HTC již nedělá podprůměrnou interní paměť bez možnosti rozšíření (je to jako Ford Mustang s nádrží na deset litrů), ale taky je s podivem, že tam nedají alespoň pár gigabajtů s možností rozšíření tak, jak to dělá například Samsung.

Teď se podívejme na uživatelské prostředí HTC Sense. HTC na něm pracuje již hezkou řádku let a vždy to bylo příjemné zpestření, jenže také velké zpomalení. Dokonce u špičky loňského roku, Desire HD se stávalo, že jí uměl Sense pořádně potrápit a zacukat.. To se u Sensationu již nekoná. Vše běží pěkně rychle a plynule. Vtipné je, že tak rychle a plynule to neběží ani u tabletu Flyer, který se seká poměrně často. Navíc nový Sense konečně zobrazuje některé užitečné informace již při zamčené obrazovce a k řadě aplikací se můžete dostat již při zamčené obrazovce, což velmi urychluje například focení.

Designu opět není co vytýkat (rád bych jednou o HTC napsal něco jiného, ale Chachu mi na testování neposlali, tak musím pokaždé chválit). Opravdu povedený kousek. Tělo je z jednoho kusu hliníku a co z aluminia není, je vkusně a prakticky pogumováno. Na svou velikost působí poměrně drobně a příjemně se drží v ruce (Oproti němu je Desire HD skutečnou cihlou v ruce).

HTC Sensation je tedy tento rok asi tím nejlepším, co HTC vypustilo. Možná tím nejlepším za poslední dva roky. Je rychlý, designově vydařený, dělá kvalitní fotky a videa (pro HTC velké plus) a HTC Sense již nedělá žádné problémy. Shrnuto a podtrženo: opravdu solidní kousek.

ALE! Neznamená to, že je to senzační mobil, jak se v názvu pyšní. V jednom článku jsem četl, že Sensation je nejlepším HTC všech dob. S tím ale nemohu souhlasit. Není totiž tím, co HTC tak skvěle umí. Není totiž inovativní. A teď se právě dostaneme ke komunikátorům zmíněným v úvodu. Nebudeme se zaobírat technickými záležitostmi nijak do hloubky, to by bylo na dlouho. Jde o to, že oba tyto komunikátory byly prostě skvělé a především inovativní.

Touch Diamond byl jedním z prvních komunikátorů obdarovaných Touch Flo, ze kterého se časem vyklubal dnešní Sense. Navíc byl asi designově nejvydařenějším komunikátorem, který jsem kdy držel v ruce. Mělo to nápad a šmrnc a taky odvahu. Tehdy to byl jediný komunikátor, který mohl přímo konkurovat iPhonu a v mnoha aspektech ho předčil. Uměl multitouch v době, kdy se většina komunikátorů držela jako klíště nedotykových displayů. Měl půlgigaherzový procesor a 256 megabajtů operační paměti. To v té době bylo také více než dost. Někde jsem četl, že to byl diamant vybroušený takřka k dokonalosti. To je rozhodně pravda.

Touch HD byl oproti tomu tím komunikátorem, který odstartoval vlnu velkých displayů. Do té doby měla většina komunikátorů 3,2 palce a méně. Kdežto tenhle krasavec měl rovnou 3,8 palce. A jak potom začqalo být u HTC zvykem, disponoval podporou pro opravdu rychlé datové přenosy v době, kdy u nás nebylo pokrytí 3G skoro nikde. A proč píšu o HD a ne papírově silnějším a dodnes uznávaném HD2? JE to prosté. HD2 pouze pokračoval ve vyšlapané cestičce tohoto smartphonu.

Závěrem tedy lze říci, že HTC Sensation je v současnosti asi to nejlepší, co si od HTC koupíte, ba dokonce i v rámci trhu androidových smartphonů. Osobně ho nemohu nedoporučit. Ale kde jsou ty inovace a revoluce, které jsme tak rádi sledovali u slavných komunikátorů jako je Diamond a HD? Prostě potěší, zalíbí se, ale na zadek se z něj neposadíte.

promo foto: isccz.eu