Nedávejte si telefon tak blízko k uchu ... radí Apple a Blackberry

Jsou mobilní telefony cigarety jednadvacátého století? Jinými slovy, může se nakonec přece jen ukázat, že jejich používání způsobuje zdravotní problémy, například rakovinu mozku? Toť obehraná písnička posledních patnácti let. S téměř železnou pravidelností se dozvídáme výsledky studií, které možné negativní dopady na zdraví lidí vyvracejí, anebo potvrzují. Pod všemi jsou obvykle podepsány renomované akademické či vědecké instituce. A všechny jsou si tak podobné (ať už před mobily varují, anebo jejich uživatele uklidňují), že jim média i jejich konzumenti věnují čím dál menší pozornost.

V půlce listopadu upozornil deník New York Times na zajímavou věc. Někteří výrobci dávají "malým písmem" do návodu k použití pozoruhodné varování: totiž že při telefonování by neměl být přístroj příliš blízko hlavy. Schválně, jak telefonujete? Pokud tak, že prostě telefon opíráte o ucho nebo hlavu, pak se chováte jako drtivá většina ostatních. Ovšem pozor, je to špatně! Apple uvádíí, že by telefon neměl být blíž k uchu než asi 1,6 centimetru (5/8 palce) a Blackberry dokonce celý jeden palec (asi 2,54 centimetru).

Znamená to, že ani sami výrobci nevěří studiím dokazujícím neškodnost mobilů, a sichrují se před případnými budoucími žalobami? Mobilní telefony jsou možná největší fenomén současnosti. Od poloviny devadesátých let, kdy se díky rozvoji sítí GSM staly běžnou spotřební věcí, se nesmírně rychle šíří. Počet uživatelů stoupá, v roce 2010 překročil světově pět miliard. Zároveň roste i počet provolaných minut. Mobilní telefon se stává dominantním komunikačním nástrojem, pevné linky se pomalu přestávají využívat. Pokud by se prokázalo, že se telefonování mobilem může byť jen podílet na nějakém zdravotním riziku, mělo by to nesmírné dopady. Nejen na zdraví lidí, ale také ekonomické.

V této souvislosti panují určité obavy i z ovlivňování vědeckých studií. Některé z nich jsou totiž částečně financovány právě firmami vyrábějícími mobilní telefony nebo provozujícími telefonní sítě. New York Times citují profesora Henryho Laie z Washingtonské univerzity, který shromáždil a prostudoval 400 vědeckých prací zabývajících se bilogickými dopady mobilní komunikace. A zjistil zajímavou věc: nějaký efekt (nikoliv nutně zdravotně nebezpečný) prokázalo 28 procent studií dotovaným mobilním průmyslem a 67 procent studií, které měly jiný způsob financování. To už je celkem významný rozdíl.

Americká asociace C.T.I.A., která sdružuje výrobce a operátory, samozřejmě trvá na tom, že používání telefonů je perfektně bezpečné. K tomuto účelů zřídila i speciální web, na jehož titulní stránce jsou usměvaví a na pohled spokojení mladí lidé - s mobilním telefonem nalepeným na uchu. Cituje také řadu lékařů, bilogů i neurologů, kteří říkají, že oni sami telefonují naprosto bez obav. A že to samé doporučují i svým blízkým včetně dětí.

Rýpalové poznamenávají, že i to připomíná situaci, v které byl tabákový průmysl v polovině dvacátého století. Odpovídaly tomu i reklamní kampaně: cigarety Camel podle nich kouřilo nejvíc lékařů, cogarety Kent zase vědci a učitelé.

Jsme svědky nenápadné, ale o to nebezpečnější "epidemie", která se provalí až se zpožděním a v souvislosti se stále rostoucím využíváním mobilních technologií? Většina vědců před jakýmikoliv radikálními závěry varuje. Zatím opravdu neexistují žádné důkazy, že by telefonování mohlo představovat jakékoliv riziko. Ale na druhou stranu se čím dál častěji setkáváme s doporučeními "pro jistotu": a tak čteme, že je bezpečnější používat handsfree sady, že by telefony neměly tak často jako dospělí používat děti (zejména do deseti let) a že by těhotné ženy neměly nosit telefon v bezprostřední blízkosti plodu. A my muži v blízkosti orgánů, kde "skladujeme" děti budoucí.

Je to poněkud znervózňující.