Štěstí v Česku a jídlo online

„Kdyby pivo p-ču mělo, chlapům by nic nechybělo“, dočetla jsem se nedávno na Facebooku hned vedle zprávy, že Češi před Vánocemi čile nakupovali pozemky na Měsíci, kde už má svých 4047 kilometrů čtverečních nakoupených i samotné město Praha. A uvědomila si, že zatímco některým tvorům stačí ke štěstí opravdu málo, já toho ke štěstí potřebuju naopak spoustu, přičemž můj pocit štěstí může snadno narušit třeba i to, když mě jeden z těch tvorů (kterým ke štěstí stačí pivo s dírou) vyruší při posezení s kamarádkou v baru a tipne mi věk tím stylem, že mi řekne, že bych klidně mohla být i dobře zachovalá pětatřicítka.

Obchodní řetězce Tesco, Billa či Albert se chystají v Česku spustit internetové obchody s potravinami, které budou vozit nákup až do domu, což by mě taky mohlo udělat o něco šťastnější, problém s mým stravovacím štěstím je však v tom, že řetězce budou jídlo doručovat až druhý den po objednání, tudíž když například v sobotu zjistím, že mám prázdnou ledničku a nebude se mi chtít do obchodu, budu až do neděle o hladu, což pro mě bude velice nešťastné.

Koneckonců nejen já, ale i všichni Češi jsou pořád z něčeho nešťastní. Alespoň tak to vyšlo v nedávném mezinárodním průzkumu společnosti WIN-Gallup International, dle kterého se cítíme podobně nešťastní jako Turci, Jihoafričané, Číňané či Indové, a ze kterého také plyne, že pokud chcete být bezmezně šťastní, odstěhujte se na ostrov Fidži, kde je momentálně nejvíce šťastných lidí na světě, nebo třeba do Nigérie, kde jsou obyvatelé se svým životem taky vcelku spokojeni (pokud tedy nedošlo k nedorozuměním při překládání dotazníku do všech 250 jazyků, kterými se v Nigérii hovoří).

No nic, na Fidži nejedu, tak jdu do Billy koupit si chipsy, víno a velkou čokoládu. V téhle české jarní zimě je to to jediné, co mi spolehlivě zlepšuje náladu.