Tekutá kniha na rozpálené plastové čtečce

„V celým baráku je cítit aceton. Ve směsi s horkou párou naleptává plíce a valí se do nich se stejnou jistotou s jakou Tyler ve vaně rozpouští katalogy IKEA na celulózu..."

Parafrází na Klub rváčů by se dalo o tekuté knize začít. Každopádně v této chvíli nám jde o něco jiného; o elektronické knihy, které podobně jako tekutina zachovávají svůj obsah, myšlenku, ale mění svůj tvar i vzhled podle toho, do čeho je nalijete. Tou nádobou, která je poslední dobou v kurzu, je čtečka, elektronická čtečka nebo anglicky e-reader.

Pověsti o elektronickém papíru, popřípadě inkoustu, jdou internetem a počítačovými časopisy už několik let. Člověk je sleduje a snaží se pochopit, o co vlastně jde. Je to užitečné? Jaké to přinese výhody oproti obrazovce, displeji počítače? Útočí na nás tablety, netbooky, touchbooky, smartphony. A dokud nedržíte e-reader v ruce, tak nemáte možnost vlastně pochopit, co to je za zařízení, neboť na internetu naleznete jen obecné popisy s mnoha zkratkami a termíny, které stejně jako název pro nové technologie souvisejícími s knihami, mohou označova obchodní název nové plastické trhaviny. Navrhuji tedy odkrýt tajemství čtečky normálním lidem, kterým může být užitečná.

Bez ohledu na různé futuristické předpovědi, je hlavním cílem čtečky ji vzít a přečíst si na ní knihu. Zní to příliš triviálně? Ano a přesně tak to je. Zařízení pustíte, vyberete si na jaký knižní titul máte zrovna náladu, čudlíkem ho otevřete, přečtete stránku, otočíte na další, přečtete stránku... atd. Neodbytně si tedy položíte otázku, jakou to má výhodu oproti normální beletrii, kterou zařadíte do knihovny? V základu v podstatě žádnou; snad jen prostorové a finanční zatížení. Do čtečky za pět tisíc nacpete stovky knih, do knihovny za dvacet tisíc pár desítek. A co dál?

První zásadní věcí je možnost měnit velikost písma. Kniha vyplní prostor obrazovky, jak potřebujete a nemusíte luštit malé hnidy, protože nakladatel potřeboval ušetřit na počtu stran. Zvláště s nástupem počítačově vzdělané generace starších lidí, se e-readery mohou stát vysvobozením pro ty, kteří hodně čtou, ale drobné písmo v knihách jim to stěžuje, až nakonec znemožní. Bez jakékoliv nadsázky lze e-reader zařadit do seznamu dárků pro babičku a dědečka.

Využíváte možná služeb ČD a trávíte několik hodin cestou na jednání. Vedle sebe máte tašku plnou papírů, příruček a laptop, který se za půl hodiny vybije. Mimo to, že hodně dokumentů lze mít přímo nahrané ve čtečce, můžete si otevřít i nějaký časopis, protože odborných věcí už máte po krk. Současné readery nejsou příliš vhodné pro rychlé listování či skákání mezi jednotlivými dokumenty. Tady obyčejný papír zatím vítězí. Jenže jste limitováni množstvím a váhou toho. co si s sebou na cestu sbalíte. Tady má navrch čtečka: nejste v podstatě limitováni, jestli si k podkladům pro jednání přibalíte „knihografii“ Dostojevského a Stephena Kinga.

Dříve či později po vyjmenování mnoha schopností čtečky, jakými je možnost vyhledávat v textu, psát poznámky, kupovat knihy on-line (a mnoho dalších výhod bez nichž nemůžete žít), si začnete klást otázku, jaký by pro mě měla smysl, když mám notebook nebo smartphone zvládající to samé?

Elektronický papír je tou zbraní! Zatímco u ostatních zařízení se výdrž počítá v řádu hodin a vrcholem bývá 10 hodin provozu, e-reader můžete provozovat dny až měsíce. Trik spočívá v tom, že energii zařízení potřebuje jen pro zobrazení nové stránky, pak už je v podstatě jedno jestli ji máte zobrazenu minutu nebo rok. E-ink, jak je pojmenován elektronický inkoust, umí zobrazovat jen černobíle nebo stupně šedi. Pomaleji se překresluje a při obracení stránek černě blikne, ale při čtení jedné stránky za minutu je vám to srdečně jedno, zvláště, když nemusíte být členem party zoufalců, jejichž svatým grálem je zásuvka na 220V.

Pro představu, jak elektronický papír vypadá, stačí otevřít běžné noviny: lehce zašedlý papír. Čte se na něm velmi příjemně a na rozdíl od obrazovky počítače vůbec neunavuje oči. Možnost zvětšit nebo dokonce změnit písmo má obdobně pozitivní dopad. Displej nesvítí a téměř se neleskne a lze na něm číst i venku za slunečného počasí. Potmě potřebujete lampičku, takže vaše ratolesti ani v budoucnu neochudíte o tajné čtení pod peřinou s baterkou.

I když možná spíláte dalšímu elektronickému vehiklu, který se propašovává do vašich tašek a kabelek, je jisté, že čtečky s elektronickými knihami jsou rozpálená pánev, na níž se smaží nakladatelé, autoři, publicisté i tištěné knihy. To jestli se jednotlivé ingredience téhle smaženice kroutí oprávněně nebo to spíš hrají však stojí zato sledovat.